TSG Hoffenheim – VfB Stuttgart

Bádensko-wurttenberského derby bude mať tento rok veľa pikantnú príchuť – ako domáci Hoffenheim, tak hosťujúci Stuttgart v ňom totiž môžu získať prvú výhru po Novom roku. Papierovými favoritmi by mali byť domáci, hostia však konečne túži ukázať, že ich skvelé výkony v zimnej príprave neboli len tak ..

Zverenci Huub Stevensa tak začínali druhú polovicu sezónu plní sebavedomia; po tom však momentálne nie je ani pamiatky. Obrovské problémy majú najmä v útoku, gól nestrelili dokonca od polovice decembra. Aspoň však dokázali uhrať remízu 0: 0 v Kolíne a vydolovať tak prvý tohtoročný bod; Hoffenheimu sa ešte (v troch kolách) nepodarilo ani to.

Z pohárových nádejou je tak zrazu šedá realita strede tabuľky. “Začiatok roka 2015 sme si predstavovali trochu inak,” priznáva bez obalu obranca Andreas Beck. “V uplynulom týždni sme tvrdo pracovali na odstránenie niektorých chýb, prebehlo tiež veľa úprimných rozhovorov. Teraz je čas, aby sme na ihrisku opäť ukázali, čoho sme schopní.”

“Nechceme len hrať pekný futbal; potrebujeme výsledky. To je v tejto chvíli naše priorita,” pokračuje Beck, ktorého tím je notoricky známy tým, že hoci svojím futbalom dlhodobo baví, priepustná obrana a ľahko chaotická herný organizácia mu nedovoľuje pomýšľať na skutočný úspech. “Pod (súčasným koučom) Markusom Gisdolem sme mali podobné výpadky už skôr, a vždy sme sa z nich dokázali otriasť. Musíme to zvládnuť aj teraz,” zakončuje.

Je prekvapujúce, že sa tri porážky v rade vôbec neodrazili na tabuľkovom postavení TSG – Gisdolovi zverenci sú stále siedmy, aj keď priepasť medzi nimi a pohárovými priečkami samozrejme vzrástla. Naopak pre Stuttgart má zlá jarná forma zatiaľ hrozivé následky v podobe pádu na samé dno.

“Nemám rád štatistiky. Zaoberám sa tým, čo je dnes, a tým, čo bude zajtra,” odmieta panikáriť skúsený kouč Huub Stevens, ktorého zverenci tento rok skórovali iba dvadsaťkrát v rovnakom počte zápasov. Nebyť rakúskeho šikula Martina Harnik, takmer by si ani nevypracovávali šance. “Čo bolo, bolo, to nie je dôležité. Počíta sa naše umiestnenie po 34. kole,” zahmlieva Holanďan.

Štipku víťaznej mentality do jeho kádra by mal priniesť sérom Dié, navrátilec z Afrického pohára národov, kde s Pobrežím Slonoviny vydolovali prvý zlato od roku 1992; Stevensa môže tešiť aj to, že jeho výkony na turnaji prezrádzajú veľmi sľubnú formu. Zimné posila z Bazileja sa tak môže konečne ukázať v novom drese, aj keď by kouč možno viac ocenil, keby hrala v útoku a nie uprostred zálohy.

Na MSJ-23 ve vodním slalomu slovenská výprava na výsluní

Mistrovství světa juniorů a slalomář do 23 let v brazilském Foz do Iguacu zvládla slovenská výprava na výbornou. Tři tituly a další dvě medaile v individuálních disicplínach nadělali nad umělým kanálem pořádný rozruch. Slovensko se mohl ohlédnout i do daleké historie. Tři zlaté medaile juniorů nacházejí paralelu na MSJ v americkém Wausau před 21 lety, kde odstartoval svoji obdivuhodnou kariéru s titulem i pětinásobný olympijský medailista Michal Martikán.

Do jaké míry se podaří udržet medailový trend u mládežníků iv dalších letech lze polemizovat, dnes je však zřejmé, že slovenský vodní slalom vlastní talenty, které by bylo hříchem prehospodáriť. V seniorské kategorii se neustále spoléhá na osvědčené jména multimedailistov, kypřit půdu třeba však iv mládežnických kategoriích u jejich následovníků. Kanoistická svaz vsadil na výchovu mladých, v vstřícnosti nešetřil a ovoce dozrává, úroda se sbírá.

Tři zlaté medaile kajakáře Grigar (na snímku TASR), singlistov Mirgorodského a kajakárky Haššovej zarezonovali velkou silou. “Pro náš sport znamenají opět obrovský příslib do budoucna,” řekl generální manažer svazu Richard Galovič. “Stejně velkou radost máme i ze stříbrné nejlepší sázkové bonusy medaile Deblkanoisté Matouše Gewisslera s Jurajem skákali a bronzu kajakáře Andreje Malek v kategoriích do 23 let. Obrovským překvapením jsou čtvrté místa reprezentačních nováčků kajakárky Soni Stanovský a jejího bratra kajakáře Samuela Stanovský, jakož i celkový počet devíti Slovenské lodí ve finálových závodech. ”

Pro mladé slalomář se otevírá budoucnost v plné kráse a Richard Galovič je přesvědčen, že se do nich vyplatí investovat. “V Brazílii jsme viděli sportovců, kteří budou Slovensko reprezentovat v dalším olympijském cyklu na Tokio’2020. Ukazuje se, že velké úsilí, které od olympiády v Londýne’2012 věnujeme mládežnickým sportovcům, začíná přinášet první ovoce. Pokud se nám o tuto generaci podaří postarat tak, jak se nám to dařilo při naší zlaté generaci Hochschornerovcov, Martikán a kalíšky, Betclic bonus bude kanoistika na divoké vodě i po nezbytné generační výměně nadále výkladní skříň slovenského sportu, “přesvědčivě prohlásil Richard Galovič.

Nejčastějším sběratelem medailí na dosavadních MSJ se stal kajakář Jakub Grigar, a to den po šampionátu oslavoval jen 18-te narozeniny. Dnes už dvojnásobný juniorský mistr světa prožíval krásné pocity. “Před závodem jsem neměl velká očekávání, necítil jsem se před nimi nejlépe, byl jsem nemocný. Jsem šťastný, že se mi nakonec podařilo vyhrát.” Méně se čekalo od singlistov Marka Mirgorodského, bronzového kanoisté na loňských OH mládeže v Nankingu. Jeho suverénní cesta na výsluní však mluvila za všechny komentáře a chuť na další medaile narostla. “Budu se poctivě připravovat i na mistrovství Evropy a kdyby se mi podařila další, bylo by to super.”

V kategoriích do 23 let se již každá jedna medaile přirovnávala k seniorskému úspěchu, i proto mělo stříbro deblovky Matouš Gewissler – Juraj Skákala a bronz kajakáře Andreje Málek nesmírnou hodnotu. Korunu bilanci nasadila najmenenej očekávané juniorské zlato kajakárky Michaely Haššovej. Pokud by Unibet spočítali zlaté medaile v jak sázet na fotbal individuálních disciplínách obou kategorií juniorské a do 23 let, tak slovenský trojnásobný záběr tluče do očí. Na 10 titulech zapracovali vždy jen po jednom raze Austrálie, Polsko, Velká Británie, Španělsko, Česko, Francie, Německo a třikrát Slovensko, což výpravu vyzdvihlo na jednoznačné výsluní. V historickém zrcadlení počet medailí 41 (16-13-12) pro Slovensko vystoupil už nad 40, a to je číslo, o kterém mohou ostatní sporty jen snít.

Stoke City – Swansea City

Swansea sa ďalej prepadá tabuľkou. Po dnešku už na ligovú výhru čaká dlhých päť kôl a vynikajúci vstup do sezóny sa pomaly zdá byť zabudnutý. Naopak Stoke pomaly, ale isto opäť začína meniť Britannia Stadium vo svoju tvrz – po Newcastli tu rozdielom jednej bránky porazil i Swans …

Dominantným motívom prvého polčasu boli protiútoky a penalty, pričom z hry Unibet malo viac Swansea. To sa mohlo ujať vedenia už v siedmej minúte, keď Routledge šikovnú prostrkávačkou vyslal pred Begović Sigurdssona, tomu ale pri snahe urobiť brankári kľučku loptu utiekol.

Ešte krajší kombináciu stredom ihriska, tak trochu na štýl Chelsea a včerajšie bránky Fabregasa, potom labute predviedli len o tri minúty neskôr – vtedy pre zmenu Ki Sung-yueng po Sigurdssonově finálnej pätičke zakončoval len do Begović.

Kým Swansea zlyhávalo v koncovke, Potters sa spravidla nič nedarilo dotiahnuť ani do tej finálnej fázy. Ak zabudneme Adamovu skôr zúfalú ranu z väčšej vzdialenosti, nemusel byť Fabianski vôbec v strehu – a tak ani nebolo divu, že prvý gól padol do siete Stoke. Velšania k nemu však potrebovali Shawcrossovo očividné držanie v pokutovom území a suverénny penaltu Bonyho.

Aj napriek tomu, že toho smerom dopredu v Win Masters úvodnej časti veľa nepredviedli, dočkali sa Potters vyrovnanie ešte do pauzy – a tiež im k tomu musela dopomôcť výhoda pokutového kopu, tentoraz značne kontroverzného. Rozbehnutý Moses vo 42. minúte skôr len chytro využil situáciu a vyložene si došiel pre Rangelův “faul”, to však penaltového exekútora Charlieho Adama nemuselo príliš zaujímať a do kabín sa tak išlo za nerozhodného stavu.

V druhej polovici už to nebolo to iniciatívny Swansea z polčasu prvého; a rovnako tak už divák nezohľadňoval takému množstvo zaujímavých situácií. Medzi ne by sa jedine s privretím oka dala počítať Bardsleyho nepresná pumelice po závare pred bránou Swansea, a tak rozhodujúci gól museli vyrobiť až dva striedajúci hráči.

V 76. minúte z ľavej strany pravačkou odcentroval Assaidi, Jon Walters sa vecpal pred Taylora a slušne umiestnenou hlavičkou prekonal podivne skákajúceho Fabianského. Trafil sa tak tento rok vôbec prvýkrát, ešte len z druhej strely na bránu.

A Stoke to bohato stačilo. Swansea totiž na vyrovnanie ani pri svojej najväčšej vôli nemalo – Ki Sung-yuengův strieľaný center si bez problémov postrážil Begović a Bonyho rana z nastavenia pre istotu ani zďaleka nemierila medzi tri tyče.